Vítejte na stránkách školního blogu!
ŠKOLNÍ BLOG
Rádi bychom Vám prostřednictvím zajímavých příspěvků ukázali, jak naši žáci umí tvořit. Sledujte tedy pravidelně nově přibývající zprávy, články, referáty, ankety, rozhovory a další výjimečné žákovské texty.
Příběh, který se nestal…
Děti ze školní družiny zapojily svou fantazii a vytvořily příběhy, které se nestaly…Tady je pár ukázek těch nejpovedenějších 
.
Kreativní pozvánky na téma Den učitelů
Tvorba SMS rozhovorů známých filmových a pohádkových dvojic v hodinách slohu
Kreativní tvorba našich osmáků 
Střípky z tvorby Natky ze 6. ročníku
Líčení zimy
E. M. Remarque
Na západní frontě klid
Už je to 5 let od doby, kdy jsem přečetl knihu Na západní frontě klid a jenom 4 roky od zhlédnutí filmového zpracovaní. Před třemi dny jsem se na film podíval znovu a usoudil, že bych jej mohl srovnat a zhodnotit spolu s knižní předlohou. Předem bych měl upozornit, že film byl natočen v roce 1930, tedy rok po vydání knižní předlohy. Ohledně filmu celkově, film autenticky reprezentuje knižní předlohu. Tenhle fakt platí o to víc, že autor knihy se při natáčení filmu sám podílel na produkci. Film popisuje smyšlený příběh inspirovaný zkušenostmi E. M. Remarqua z Velké války na západní frontě 1914–1918.
Příběh začíná záběry skupiny studentů slavící dokončení studia střední školy, během oslavy též provolávají své nadšení ze začínající války, což bylo na počátku války časté, radují se z toho, že budou moct sloužit vlasti a provolávají celkovou slávu německé válečné mašinérii. Záhy podstupuji výcvik, kdy se setkávají s krutostí německých výcvikových poddůstojníků (kaprál Himmelstoss) až po propuštění z výcvikových kasáren do frontových linií, kde se většina příběhu odehrává a kde se setkávají s další důležitou postavou příběhu (vojín Kat).
Postavy si následně prožívají hrůzy Velké války, v níž každý z nich pomalu umírá na bojištích západní fronty nebo v zákopech plných mrtvol, krys a bahna. Ze zelenáčů se následně stávají veteráni, kteří mají na starosti zelenáče stejné jako byli oni samy. Mezi okamžiky hrůzy války se prolínají okamžiky z domova nebo zdaleka od fronty. Z počátečního nadšení z války a sloužení vlasti se stává pouhý holý boj o život s nadějí, že tahle krysí válka skončí. Ke konečnému slovu bych film zhodnotil velmi pozitivně a sám se nebojím prohlásit, že autenticky zpracovává knižní předlohu, ve filmu nechybí nejdůležitější okamžiky z knihy což přispívá k jejich celkovému propojení. Sám velice pozitivně hodnotím filmové zpracování a doporučuju všem zhlédnout.
Ivo V., 9. ročník
9. třídy navštívily Prahu 
V říjnu deváté třídy navštívily naše hlavní město. Některé zážitky byly nezapomenutelné, tudíž se můžete podívat na jejich pokusy o recenze a zhodnocení výletu, případně ubytování. Upozorňujeme na to, že pojetí jedné z recenzí je zcela ironické .
1
„Perfektní“ hostel Seven
Jeli jsme se školou do Prahy a ubytovali jsme se v hostelu Seven. Nádherný hostel v Holešovicích za překrásnou zdí a velkými garážemi. Hostel Seven se liší od ostatních tím, že tam zažijete klid a máte možnost si kdykoli zajít na záchod. Sice si musíte koupit jídlo sami, ale kuchyňka je zde plně k dispozici. Také si užijete překrásný výhled na vysokou zeď a pokoje zdejších lidí v paneláku. Z kohoutku teče krásně teplá voda a ve sprše máte soukromí. Dost mě překvapilo, když jsem zjistila, že v Praze mají kliky a že se rovněž používají. To tady u nás na Ostravsku je novinka! Stěny v pokoji jsou z papíru a noční klid už je od 20:00. Žijí tam velice sympatičtí lidé a personál je taky prima. Nelekněte se, pokud uvidíte mravence všude po pokoji, všichni jsou vychovaní a ochočení. Na pokoji je měkká pohodlná postel, skříňka s ručníky, stůl z plastu. Nerozbitý samozřejmě! A funkční lednička. Nebojte se, kdyby na vás někdo v noci klepal, bude to buď dělník, Bezzubka či policie. Podle toho, jak moc nahlas chrápete, nebo chodíte po pokoji. Zdejší lidé mají rádi, když si radši ani nezajdete na malou, i když je to nutné, musíte počkat do centra Prahy. Dávám tomuto hostelu sedm hvězdiček ze čtyř 
.
Terka A., 9. ročník
2
Holešovický hostel Seven
V říjnu jsme jeli na školní exkurzi do Prahy. Ubytovali jsme se v hostelu Seven. Pokoje byly třílůžkové, ale hostel vlastnil i několik čtyřlůžkových. Přebývala jsem na čtyřlůžkovém pokoji. Vzhledem k tomu, že jsme přes den poznávali Prahu a do hostelu jsme chodili jen přespat, nikdo z nás žádný luxus neočekával ani nevyžadoval. Pokoje skýtaly dostatečné vybavení a nechyběla ani televize. Člověku bylo docela dobře v pohodlí pokoje, ovšem chodby vypadaly o něco hůř.
Vprostřed dlouhé chodby u vchodových dveří stál automat na kávu, jenž bohužel nefungoval. Není důvod věšet hlavu, v dalších dvou automatech se daly zakoupit oříšky či špunty do uší. Umývárny se jevily být nejhoršími. Nacházely se v nich dvě toalety, jedna permanentně vyplavená. Také dvě sprchy, do nichž se odvážilo jen několik statečných. Tlačítko sloužilo ke spuštění vody, ale jen na chvíli a po dobu sprchy muselo být stisknuto nejméně třikrát. Při puštění vody z umyvadla stříkala z baterie všude okolo. Jediné plusové body umývárně dávám za fén.
Paní uklízečka byla nepříjemná. Jednoho večera uklízela dámské umývárny a asi po dobu hodiny nám nedovolila tam jít, tudíž jsme musely jít na pánské toalety. Nebydleli jsme tam sami, jiní lidé tam přebývali déle než my. Procházet se po chodbě bylo nebezpečné, anobrž zakázané, obzvlášť v noci. Závěrem, podtrženo, sečteno – jsem ráda, že jsem mohla poznat Prahu, ale znova bych se ve zmiňovaném hostelu neubytovala.
Lída M., 9. ročník
Svatováclavské limeriky
Naši žáci během svatováclavského dne měli za úkol na jednom ze stanovišť vymyslet limeriky s tematikou Svatý Václav. Některým třídám se to velmi povedlo. 
5. C
Svatý Václav, patron náš,
může býti král i váš.
Hodně toho vytrpěl,
velkou dálku sám ušel,
přišel domů na guláš.
4. A
Svatý Václav, patron náš,
přinesl nám lepší čas.
Patronem je naší země,
přišel z dálky ke mně.
Ten náš Václaváš…
6. B
Ten náš svatý Václav,
ten měl soustu zásad.
Patronem je naší země,
ukáže mi cestu ke mně,
svatý pán jménem Václav.
Svatý Václav, patron náš,
musí ho mít každý z nás.
Hodně toho vytrpěl,
až to všechno přetrpěl.
Svatý Václav, učí nás…
Ten náš svatý Václav,
přišel v době záplav.
Patronem je naší země,
Zůstane ve mně,
svatý Václav.
Hry se slovy
Naši noví šesťáci se v hodinách slohu snažili vymyslet co nejdelší a nejvtipnější větu, kdy každé její slovo začíná stejným písmenem.
„Z“
„Zapisovatel začal znova zapisovat základní zaklínadlo zakleté zlým zakladatelem Zakalených Zaklínadel.“
Tonda B., 6. ročník
ŠKOLNÍ ROK 2020/2021
Ilustrátoři
Podívejte se na úžasné výtvarné práce našich žáků. V rámci hodin výtvarné výchovy pro ně byli inspirací vyjímeční čeští ilustrátoři, Ondřej Sekora, Zdeněk Miler, Helena Zmatlíková či Adolf Born. Obrázky se jim velmi povedly, třeba mezi sebou máme nového slavného ilustrátora!
Posuďte sami 
.
Tvorba životopisu 
Anička M., 8. ročník
Líčení Štědrého dne
Žáci 8. a 9. ročníku měli za úkol napsat líčení Štědrého dne z pohledů různých předmětů, zvířat či osob. Sami se podívejte, jak skvěle se s tím popasovali, myslíme si, že se při čtení i dobře pobavíte
.
Adrien G., 8. ročník
Venku je již tma, i přesto že ještě nenastálo pozdních hodin. V residenci rodiny G. je klidná vánoční atmosféra. Matka připravuje fabulózní, večeři. Stůl v kuchyni jest prostřen, mezi čtyřmi talíři připravenými na polévku leží černý svícen barvou připomínající obelisk z onyxu. V obývacím pokoji se tyčí vysoký vánoční strom zbarven tmavě zeleně. Strom byl obmotán vánočními světly a dekorován baňkami, jež se různí v barvě a velikosti. Vršek stromu zdobila zlatavá třpytící se hvězda. Zhruba v šest hodin byla celá rodina svolána do kuchyně. Zde se usadili a otec rodiny pronesl krátkou modlitbu, v níž zavzpomínal na ty, jež nás opustily. Pustili se do jídla. Zatímco vedli mírumilovnou konverzaci v tichém a uctivém tónu, svícen plápolal a čas konzumace se chýlil ke konci. Po ukončení večeře byl čas na další vánoční tradici – rozbalování dárků. Mládež rodiny začala trhat tenký papír obalující kartonové krabice. Poté, co byl obsah všech boxů odhalen, bylo rodičům uděleno poděkování. Následně je den vánoční dokončen. Cyklus opět začíná. Lidé povedou svůj život jako obvykle, možná obohaceni o pár objektů. Dokud zase další rok nenastane čas vánoční. A poté znovu a znovu, velmi repetitivní svátek, snad přirovnatelný k uroboru.
Kája K., 8. ročník
Ležím v měkkém kapesníku zahalená tmou jako vždy. Ale něco je dneska přece jenom jiné, slyším otřesy a rány. Majitel mě i s ostatními zvedne a přenáší, v tu chvíli mi došlo, co je za den. Položí nás na zem, otevře a já už můžu cítit, jak se bytem line vůně vanilky a vánočního koření smíchaného s jehličím stromečku, kterého budeme obývat tento rok. Jsem nahoře, takže mě první majitel vytáhne, podá nejmladší člence rodiny, a hlavně nezapomene upozornit na opatrnost. Cítím, jak se vznáším a letím vzduchem směr větev, která je celkem vysoko. Jakmile visím pevně na větvi, konečně se můžu kouknout z okna. U rodiny, do níž si mě pořídili, probíhají Vánoce tento rok vcelku jinak. Necítím tu atmosféru jako minulý rok, zahradu nezalehly bíle peřiny a nikomu tu nepřijde jako by Vánoce byly. Nad hlavou mi září barevná světla, slyším, jak se smaží kapr s řízky a pozoruju obrazovku televize, kde hraje nějaká pohádka. Čas utekl jako voda a rodina se už chystala na večeři. Všichni jako splašení lítali po bytě a dodělávali poslední úpravy. Nakonec zhasli světla v místnosti, kde jsme byli a jediným zdrojem světla byla světýlka, která zářila jako světlušky. Slyšela jsem už pouze řinčení talířů, to znamenalo jediné, dovečeřeli. Stačila chvíle a už jsem slyšela zvonek, který proťal ticho obývající místnost. Slyšet šlo pouze nadšené dupaní nejmladší členky rodiny, které následovaly už klidnější kroky zbylých členů. Konečně jsem ucítila tu atmosféru, jež chyběla a s nadšením sledovala výrazy členů rodiny, když dostali to, co chtěli, pojídali cukroví a bavili se. Nakonec se odebrali dolů k prarodičům a nás zase zahalila tma.
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den?
Nela S., 8. ročník
Tak jo, začala bych tím, že mě 24. prosince zhruba v 9 hodin ráno probudilo nějaké šustění a hýbání s krabicí, ve které se po celý rok schovávám. Nevím, proč mě pořád rodina vytahuje zrovna v tento den, ale je to aspoň nějaká změna, za což jsem ráda. Vždycky alespoň po té dlouhé době vidím, jak vypadám. Jsem celá červená s nějakými třpytkami a mám na sobě napsané slovo Nelinka. No ale pojďme dál. Když mě rodina vytáhla z krabice společně s dalšími baňkami, začala mě věšet na nějaký jehličnan. Byla to ale zábava a stejně jako každý rok jsem si to velmi užívala. Měla jsem opět pocit, že jsem o něco vyšší, visela jsem tam a pozorovala, co lidé dělají. Po nějaké době lidé přestali a začali se věnovat jiným věcem, z čeho jsem byla i docela smutná. Najednou jsem slyšela, že v místnosti vedle (já jsem byla v nějaké místnosti s televizí a sedačkou) začaly hrát krásné písně, ano byly to koledy. Všechny osoby v domácnosti měly dobrou náladu. Začaly připravovat nějaké věci na stůl, ty věci krásně voněly. Po zhruba patnácti minutách si všichni začali sedat ke stolu a povídat si. Potom se vrhli do jídla. Ach jo, já měla na to jídlo takovou chuť, moje bříško bylo prázdné a měla jsem hlad jako vlk. Následoval odchod dětí s babičkou. Jenom rodiče zůstali, a jakmile jsem slyšela zavření dveří, rodiče začali nosit pode mě nějaké krabice. Každá krabice měla jinou velikost. Bylo to zvláštní, ale já věděla, že děti budou mít jako každý rok z těch krabic obrovskou radost. Za chvíli jeden z rodičů zazvonil na zvonek a děti s babičkou přišly do pokoje. Měla jsem velikou radost z toho, jak má celá rodina radost jak z dárků, tak z toho, že jsou pěkně spolu a taky já jsem si večer s ostatními baňkami velmi užila, hlavně po rozsvícení vánočního stromečku. Vůbec se netěším, až Vánoce skončí a já půjdu zpět na rok do krabice. U
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den? 
Sebík S., 8. ročník
Ahoj, tady Nikita a chtěla bych vám říct, jak u mě probíhal Štědrý den. Brzo ráno jsem se probudila v mém zeleném a chlupatém pelíšku, protáhla jsem se po dlouhé noci a sešla schody do sklepa, abych vyběhla ven vykonat svou kočičí potřebu. Mohu si každé ráno vybrat, jakým sklepním okýnkem se protáhnu ven. Mám na výběr tři okýnka a zjistila jsem, že každé je stejně úzké a protáhnout se jimi je děsná práce, obzvlášť v zimě, kdy mám kožich jako medvěd. Začínám se bát, jestli nezůstanu zaseklá v okně po Vánocích, kdy mě krmí ještě více a valím se jako sud. Nakonec se mi to povedlo a dostala jsem se na svobodu. Venku jsem se proběhla a setkala se s kámoškama, kdy jsme si popřály navzájem Veselé Vánoce. Ani jsem se nenadála a bylo poledne. Doběhla jsem domů a v tom se objevil Sebík, který mi otevřel do bytu. Říkala jsem si, že to není jen tak, dostat se dovnitř lidského obydlí, obzvlášť do klučičího pokoje, kde se ráda uvelebím v Sebíkově posteli. Plán zněl jasně, ale v cestě do dětského pokoje mě překvapila nečekaná zábrana. Stál tam stromeček. Proč si lidé dávají do bytu stromeček? A proč si na něj věší balónky červené barvy? A také bílá světýlka, která se vždycky na chvilku rozsvítila a pak zhasla. Ty balónky mě ale stále provokovaly a chtěla jsem je shodit na zem a začít si s nimi hrát. V tom ale na mě škaredě zakřičela hlava rodiny, tak jsem si lehla raději pod stromeček a usnula jsem. Probudila mě až vůně smažené ryby a to mě donutilo vstát a jít do kuchyně. Když si dám záležet a moc mňoukám, vždycky mi něco dobrého dají. Taky že ano, dostala jsem kousek ryby, který byl výborný. Najednou se pod stromečkem objevily nějaké krabice, krabičky a různé věcičky. Nevěděla jsem, kde se mám schovat, když mi vzali mé skvělé spací místo, tak jsem si lehla pod stůl. Byl večer a po dlouhé době jsem viděla, jak se večeří u lidí. Všichni seděli u stolu a jenom paní domu vždy něco přinesla a pak odnesla. Nikdo jiný nevstával. Až nakonec všichni vstali a přesunuli se ke stromku. U stromečku začali všichni tak divně mňoukat. Pak si sedli na gauč a ty různé věcičky si mezi sebou rozdali. I já jsem dostala 4 různé hromádky, kdo by to řekl, že to budou masové kapsičky, které tak ráda. Byla jsem spokojená, a nakonec jsem si užila i zábavu s balicími papíry. Popravdě jsem nečekala, že budu skoro celý den mezi mými majiteli a že něco dostanu. Sebík třeba dostal sluchátka, ve kterých vypadá jako Robokop a jeho starší brácha dostal 6 Old spicu! Já dostat 6 voňavek, tak budu mít za sebou tucet kocouřích nápadníků. Škoda, že jsou Vánoce jen jednou do roka.
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den?
Eliška M., 8. ročník
Je tady Štědrý den a já jsem přišel na svět. Probudím se a vidím, že moje rohlíčková rodinka je se mnou na plechu v troubě. Než jsem se stihnul nadít, už jsme byli obalení v cukru a položení na talíř mezi další cukroví. Rodina lidí si na nás pochutnávala a šlo vidět, že jim moc chutnáme. Ze stolu, kde jsme byli položení, jsme viděli na televizi, kde hrály pohádky už od snídaně. Později u televize zůstaly jen děti a v kuchyni to začínalo vonět jako v nejlepší restauraci něčím jiným než cukrovím, byla to výborná hrachová polévka a kapr smažený na pánvi. Když skončily pohádky pro děti, maminka dala dětem za úkol, ať připraví baňky, střapečky, světýlka, řetězy a vše, co chtějí dát na stromeček. Rodiče se k nim po dokončení jídla přidali a zdobili společně. Nakonec, jak je zvykem, připevní „hlava rodiny“ na špičku stromečku krásnou hvězdu. Netrvalo dlouho a začali připravovat stůl ke štědrovečerní večeři, kde nesměly chybět šupiny pod talíř. Všichni se šli převléknout z domácího oblečení a děti z pyžama do společenského oděvu. Na stůl se začalo podávat jídlo, a dokonce i nás, cukroví, položili doprostřed stolu a ještě, než začali jíst, si popřáli alespoň „kapku štěstí“. Po večeři si tatínek musel odskočit na záchod, mezitím děti netrpělivě čekaly na Ježíška. Když zazvonil zvoneček a tatínek se vrátil, bylo jasné, že to zvonil ježíšek. Rychle utíkali ke stromečku, kde byla hromada dárku. Jako první rozbalovaly natěšené děti, potom dospělí, kteří si to také pořádně užili. Po tom všem se všichni vyvalili na sedačku jako lachtani, a sledovali pohádky a pojídali nás, vanilkové rohlíčky.
Anička M., 8. ročník
Na tento jedinečný den čekám celý rok. Je to pro mě kouzelný den, a hlavně nejdůležitější v roce, protože beze mě by Vánoce nebyly takové, jaké jsou. Připravuju se s pomocníčkama už od ledna. Jsem Ježíšek a chci Vám představit přípravy, a hlavně popsat Vánoce z mé strany. Dnes je 24.prosince a my končíme s přípravou těch nádherných dárečků, které rozzáří dětičkám jejich roztomilé červené tvářičky, ale nesmíme zapomenout ani na dospělé osoby, protože každý z nich zaslouží dáreček. Je ráno a uvařím si vynikající teplé kakao, které mám moc rád. Vždy mi připomene období radosti, a to jsou Vánoce. Pomocníčci, kteří jsou drobní a malincí jako větvička u stromečku, váží jako jeden pytlíček toho bílého prášku, ze kterého se dělají sladké vánoční dobrůtky. Ti mají dnes dopoledne volno a chystají se na večer. Já od rána nemám ani chvilku času, ale nevadí mi to. Chci dnes rozdávat radost jako každý rok. Začínám se připravovat. Obleču si červený kabátek a kalhoty. Nesmím zapomenout na boty, protože venku je veliká kosa. Od rána tady panuje klidná atmosféra, ale já jako každý rok mám maličko stres a bojím se, že při rozvážení dárečků nás chytne sněhová bouře. To se potom sněhové vločky dostanou až do koutků očních víček. Já jsem na tom vždy nejhůře, jsem velmi starý a mám špatný zrak. Na oběd mám pouze sladkou vánočku, protože mám veliký hlad, ale měl by se držet půst, ten však nikdy nedodržím. Celé odpoledne nakládáme velké jutové pytle s překvapeními, na které se dětičky tak moc těší celý dlouhý rok. Doma už mě určitě vyhlížejí svého oblíbeného ježíška, ale já se jim nikdy neukážu. Vše musí proběhnout potichu a rychle. Jdu zkontrolovat soby, kteří mají červený nosánek jako malé červené bambulky. Bez nich bych dárečky sám nerozvezl. Blíží se večer a začíná se stmívat. Za chvíli už bude šero a to znamená, že musíme vyrazit, tak moc se těším! Předpověď počasí je dobrá a má foukat malý neškodný vánek. Pomocníčci zapřáhli soby a můžu s pomocníčkama vyrazit. Na rozvážení jsou určeni jen ti nejpilnější! „Nahoru!” Během pár sekund jsme nahoře na obloze, kde nespatříte jediný mráček. První zastávkou je rodina Novákových. Sletěli jsme na zahrádku, kterou obklopoval snížek. Dárečky dáme pod stromeček a letíme dále. Vše probíhá skvěle. Předali jsme právě poslední dárečky a vracíme se do naší teplé chaloupky. Po cestě si zpíváme naše oblíbené koledy, které mi rozzáří můj zamrzlý úsměv. „To je, ale zima!” Přiletěli jsme domů a já si sednul ke krbu a užíval si zbytek pohodového večera. To byl zase skvělý den. Užil jsem si ho a moc se těším na další rok. Snad budou i ty příští Vánoce, tak klidné a plné radosti. Užívejte si zbytek vánočních svátků s rodinou.
Eliška B., 9. ročník
A je to zase Vánoce. Ty nejkrásnější svátky v roce, kdy všechno ožije. Letos nebyly střechy aut nebo budov posypány bílým cukrem. Letos byly zvláštní Vánoce. Kapři šli na porážky už začátkem prosince, což se mi jako každý rok nelíbilo. Ale přesto jsem si potom na výborném kaprovi pochutnala. Stromeček už stojí jako každý rok na svém místě a baňky se jenom červenají. Je to krása! Cukroví už nádherně provonělo byt. Z balkónu jdou vidět skoro všechna světýlka z Ostravy které na noc ožívají. Je to jako světlušky ty také svítí, až je tma. Najdeme tady všechny barvy. Vánoce si letos užívám úplně v tom nejbližším kruhu rodiny. Pečení cukroví mi letos zabralo mnoho času, a vlastně i celá příprava na ten nejkrásnější den v roce. Když už konečně přišel, odpadl ze mě všechen stres. Kolem zabalování dárků, které se zdály jako živé, když jsem je balila. Přišlo to, na co jsem celý rok čekala. Kapr a bramborový salát. Letos byl neobyčejně skvělý a lahodný. U stolu nám svítilo jako každý rok betlémské světlo. Celý tento den byl takový zběsilý. Večer se však zase ukázaly ty krásné světlušky v celé Ostravě. Vánoce letos byly možná ještě lepší než v předchozích letech.
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den?
Kryštof J., 9. ročník
Jednoho zvláštního zimního dne zrovna, když jsem si lebedila v houpacím křesle, přinesli ti staří lidé nějakou taškou, ve které byly uloženy krabice a překrásný zelený strom porostlý jehličím. Vůně toho krásného stromku mi nedala, a tak jsem se šla podívat, co se tam děje. Než jsem tam došla, ti staří lidé stihli vybalit z té tašky krabice a dát stromek do jakési železné věci, jež byla na konci stočena do jakéhosi ho hada. Postavili ji na věc připomínající stůl s tím rozdílem, že v ní je místo. Chvíli jsem se tam procházela a poté jsem vyskočila na tu věc připomínající stůl a vlezla si za ten stromeček, na němž už byly kulaté věci, povětšinou vyrobené ze skla. Zároveň na něm visela světýlka hrající různými barvami. Když mě to ležení po chvíli unavilo, zvedla jsem se a seskočila dolů a u toho jsem málem shodila ten překrásný stromeček na zem, takže ho kvůli mně museli přivázat ke stěně. Když jsem se později toho dne podívala na stromeček, hrál všemi barvami.
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den?
Andy K., 9. ročník
Pro mě začal den tak jako každý jiný. Jen jediný, kdo měl na mě čas, byl můj bráška. Maminka a tatínek pořád běhali tam a zpět a byli nervózní, ale já jsem nechápal proč a měl jsem trošku strach. Až se setmělo, tatínek rozsvítil všechna světýlka, a hlavně tu velkou zelenou obludu, která u nás strašila už hodně dlouho s krásnými třpytivými balonky. Dokonce tam byly balonky, jež nosily naše jména. Chtěl jsem si ho vzít, ale zastavila mě a něčím mě píchla a bolelo to, jako kdybych byl u té zlé paní v bílém plášti. Poté jsem začal plakat a přišla si pro mě maminka. Vzala mě do pokojíčku a všichni se začali převlíkat. Pak maminka převlékla i mě a posadila mě na moji židličku. Seděli jsme všichni kolem sebe a něco tam pěkně vonělo. Nevím, co to bylo, vypadalo to divně, ale bylo to moc dobré. Potom co už jsem nechtěl jíst, něco zazvonilo a já jsem se lekl. Bráška utíkal k té obludě, která voní jako velké věže na chatě u babičky a dědečka a já jsem šel po čtyřech hned za ním, i když jsem se bál. U té věže něco leželo. Nevěděl jsem, co to je a jak se to tam vzalo. Chvíli jsem čekal a bráška mi to donesl. Nevěděl jsem, co s tím mám dělat, ale líbilo se mi, jak to bylo barevné, tak jsem to roztrhl a tam byla nějaká hračka. Koukl jsem se na ostatní a všichni se usmívali tomu, co tam měli. Když jsem roztrhal poslední barevnou věc, byl jsem hodně unavený a chtělo se mi spát a maminka mě šla dát do postýlky.
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den?
Eliška Str., 9. ročník
Byla nádherná tichá vánoční noc. Venku padaly na zem velké vločky sněhu, které odrážely světlo měsíčního svitu. Já s dědečkem jsme venku zapalovali prskavky připomínající malé komety. Když jsem se vrátila s dědečkem domů, slyšela jsem zvonit zvoneček, jenž značil, že Ježíšek už odešel a nechal za sebou dárečky. Rychle jsem si sundala všechno teplé oblečení, a když jsem dorazila do potemnělé místnosti, tak první, co mě zaujalo, byl krásně nazdobený a zářivý vánoční stromeček, pod nímž byla velká hromada dárků. Světýlka na stromečku blikala jako o závod a patřila mezi jedno z mála osvětlení v celém pokoji. Na stromečku byla taky spousta červených baněk vypadajících jako zralá jablíčka na jabloni. Samozřejmě nesměly chybět zlaté řetězy, které se kolem stromečku ovíjely jako hadi, ale hlavně na stromečku byly i moje oblíbené ozdoby z mléčné čokolády, ty však na stromečku nikdy moc dlouho nezůstali. Avšak nejvýznamnější ozdoba na celém stromečku je zlatá hvězda, která se nádherně vyjímala na špičce vánočního stromečku a svou krásou dokonale kompletovala celý stromeček. Všichni už si začali sedat ke stolu, a tak jsem se k nim přidala. Stůl byl prostřen rudým ubrusem se zlatými a stříbrnými výšivkami, které tvořily nejrůznější vánoční ornamenty. Na stole pak bylo rozloženo několik skleniček, příborů a talířů pro každého člena rodiny s malou vánoční čokoládkou na vrchu. Uprostřed stolu byly dvě zapálené, červené svíce, na jejichž konci tančily malinké oranžové plamínky. Poté, co bylo pití nalito do křišťálových sklenic, jsme měli přípitek, po kterém jsme začali jíst všechno lahodné jídlo, co maminka pro nás připravila. Po jídle jsme přešli k dárečkům zabalených do nejrůznějších druhů balicího papíru a omotaných velkými barevnými stužkami. Když jsme si dárky rozdali a rozbalili, tak jsme si všichni ještě povídali a pak jsme šli všichni spát. Jaká to ale krásná vánoční noc.
Eliška Stu., 9. ročník
Dnes vstávám stejně jako každé jiné ráno a na kachličkové podlaze před a kuchyní na mě čeká velmi výživná snídaně, granule s masovou kapsičkou, jež miluji. Jak postupuje den, začínám si všímat, že to není jen tak obyčejný den. Adam a jeho tatínek přináší domů stromek a staví ho do keramického stojánku před krb, poté k němu přijde Anežka a začne ho zdobit barevnými kuličkami a svítícím řetězem. V mojí hlavě začíná panovat šílenství, protože vůbec netuším, co se tady děje. Najednou z ničeho nic ucítím nádhernou vůni a je mi jasné, že se tady něco moc dobrého peče. Přijdu na práh kuchyně, protože dál nesmím a vidím, jak maminka vytahuje z trouby nádherně upečené voňavé malinké dobroty. Zaslechnu, že se jim říká vanilkové rohlíčky, udělám na maminku roztomilý kukuč a hned mi dá jeden ochutnat, tohle bych mohl jíst pořád. Kolem desáté hodiny se jdu s Anežkou projít ven do zasněžené krajiny směrem k parku, kde si děti hrají na koulovanou a staví sněhuláky, všechno tam žije. Přijdu domů a jsem celý mokrý a špinavý, tak mě Anežka vezme do koupelny, ovšem nepostaví mě do vany, tam plave obrovská hnědozelená ryba, které se říká kapr, ale rovnou do sprchy. A už mi konečně dochází, co je za den, takový cirkus a tolik dobrého jídla se může konat jedině na Štědrý den. Vidím, jak se pomalu rodinka začíná oblíkat, přesně vím, kam jedou, jedou na hřbitov. Zasvítit předkům, aby to i oni měli tento den hezké. Po hodince, co jsme se procházeli po hřbitově, přijedeme domů, já tam byl přivázaný u plotu, protože jsem dovnitř zase nesměl. Tatínek zapne televizi, tam běží jedna pohádka za druhou, úplný pohádkový maratón. Maminka dodělává rybí polévku a Anežka jí pomáhá s obalováním a smažením řízků, salát už jen vyndají z lednice předem připravený a krásně vychlazený. Adam dává na stůl vánoční prostírání a tatínek si na stůl pokládá oblíbenou Plzeň. Jak mají na večeři vše připravené převlečou se do čistého, slavnostního oblečení a zasedají ke stolu, Anežka i Adam mají na tváři úsměv a maminka s tatínkem jsou šťastní že se jim to povedlo všechno hezky nachystat, že jsou všichni spokojení a spolu. Po večeři jdou ke stromku, který se blyští všemi možnými barvami, pod stromkem leží hromada precizně zabalených dárků a velká kost, ze které mám obrovskou radost. Dárky si všichni rozbalí a po tomto nádherném dni usínají ve svých nadýchaných peřinách.
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den?
Kača H., 9. ročník
Povaluju se na teplé dece, která obydluje kousek dřevěné skříně stojící u bílé stěny. Je z ní výhled po celém velkém pokoji. Všechno mi přijde jako normální každodenní den, ale přeci jenom odlesk různých kuliček pověšených na vysokém tmavě zeleném stromku mi odcizilo veškerou moji pozornost. Uslyším vrzání dveří, které se pomalu otevíraly do kořán, celý byt najednou provoněl všemi dobrůtkami, co moji majitelé ukuchtili. Šla jsem se rychle podívat. V místnosti zářila světla různých barev, cítila jsem spousta neodolatelných vůní, které pocházely od dřevěného stolu, jenž se krčil v rohu místnosti. Lehla jsem si na tmavou židli postávající uprostřed kuchyně, kde jsem sledovala, jak majitelé obalovali kousky masa ve strouhance. Sledovala jsem i nádobí, které se rychle objevovalo ve dřezu. Po dlouhém upjatém sledováním jsem se stočila do klubíčka a nechala jsem si zdát o různých snech. Vzbudilo mě jemné držení v rukou majitelky, která mě hladila od hlavy až po ocásek. Slunce zapadalo a oblohu ovládla tma a pan měsíc, který zářil přes celou oblohu, dal znamení a moji majitelé se sešli u stolu, jenž byl prostřený bílým a jemným ubrusem, kde ležely bíle talíře s květinovým vzorem. Všichni usedali na měkké židle, jež byly ustaveny kolem stolu. Přinesly se také velká talíře s jídlem a také moje černá plastová miska plná masa s kousíčky mrkve, celou misku mi položily na dřevěné parkety, neváhala jsem a pustila jsem se jídla. Maso se rozpadalo na mém jazyku a nestihla jsem se olizovat. Celý den zakončil společným stráveným časem u telky, ale já jsem se dávno povalovala na čistě vypraném povlečení s obrázkem velikého slona a jeho mládětem uprostřed pouhého písku.
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den?
Stella R., 9. ročník
Jednoho dne večer mě pověsila na stromeček jedna moc příjemná rodinka. Bylo to fajn, dokud nezapnuli ta hloupá světýlka, která mě osvěcovala pořád. Celý den kolem mě skákali a dávali dolů nějaké tajemné krabice. Celou dobu jsem se třásla, že spadnu a rozbiju se. Konečně nastal klid a zhasla se i ta obrovská hlučná televize, v níž neustále hrály pohádky či písničky. Netrvalo to ale dlouho a ti skřeti, které nazývali dětmi, otevřeli dveře tak prudce, až málem shodili stromeček, na kterém jsem visela. Naštěstí se tam objevil statečný jinoch, jemuž říkali tatínek, stromek zachránil a tím i mne. Náhle jsem slyšela cinkot, který mi připomínal spadnutí baňky na zem, ale bylo to šustění papíru, jež vydávaly ty tajemné krabice. Pak už šly jen slyšet příjemné hlasy a smích, dokud se tam neobjevilo to černé malé tlusté prasátko, které z ničeho nic zvedlo svou nožku a začalo zalívat stromeček.
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den?
Kača T., 9. ročník
Byl krásný sluneční zimní den. Vtom mě najednou vylovili z rybníku, nechápal jsem, co se děje. Společně s mými kamarády nás dali do velké nádoby, kde nás taky následně z ní postupně vytahovali. Paní si mě odnesla v nějaké síťce, cítil jsem velké těsno. Vůbec jsem nechápal, co se děje, a tak jsem měl obavy. Přinesla mě domů, cestou do vany jsem si stihl všimnout jejich barevné a pestré výzdoby. Výhled jsem měl až do obývacího pokoje, kde jim stál stromeček s ozdobami. Barevné řetězy, třpytivé koule, a hlavně jakási velká špičatá hvězda mě bily do očí. Paprsky sluníčka odrážely lesk ze stromečku a výzdob, které se vybarvovaly do červena. Potom mě dala do vany. Když jsem si tak plaval v té vaně, přišel za mnou jejich malinký hnědý kocourek. Trochu jsem měl obavy, ale nakonec mě po nějaké době vytáhli a usmažili, bylo to opravdu kruté.
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den? 
Vítek Š., 9. ročník
Probudil jsem se s prvním ranním úsvitem sluníčka. Vše se zdálo být klasické jako každý jiný studený zimní den, ale poté jsem vstoupil do rozzářeného pokoje, kde každičký kout plnily místo pavučin vytvarované ozdůbky. Ve snaze najít milované páníčky jsem oslepnul z těch všech různobarevně svítících vánočních ozdob. V tu chvíli jsem spatřil to, co nikdy předtím. Na zaprášený parapet dopadaly pohádkově bílé vločky, které měly nejpodivnější a nejrůznější tvary. Chodník pomalu mizel pod světlou pokrývkou sněhu, zatímco na vršku okna se pod okapy stříbrně leskly kusy ledu a visely z nich blyštivé rampouchy. Naopak vnitřek zaujímal hromadou pestrých barev. Chtěl jsem se soustředit na okolnosti, ale omamná vůně napečených dobrot mi to nedovolovala. Odtrhl jsem tedy čenich od všech těch poutavých pamlsků a zvedl pomatenou hlavu. Uviděl jsem špičatý smrk, který se tyčil až k vysokému bílému stropu. Náš vysoký smrk obtočený krásným řetězem se pod dopadem slunečních paprsků zbarvoval do ruda. Má očka zůstala upřená na vršek stromečku, kde se jako třešnička na dortu ukazovala fascinující, blyštivě svítící hvězda. Zářící hvězda se svými špičatými rohy mířila do několika stran. Vtom se začal ozývat přenádherný tón houslí, jejichž zvuk se ladně rozléhal po okolí. Venku hrála jakási kapela. Za nemálo hodin se začaly chystat pokrmy všech druhů, voněly nádherně, ale i když jsem škemral, dělal psí oči, tak mi nikdo nic nedal. Až se všechno snědlo, tak jsme šli na náš velký balkón. Tam jsme asi čekali na tatínka, ale než přišel, zazvonil zvoneček a najednou se všichni rozběhli zpět do té zářící místnosti. Sice nevím, jaký svátek ten den klepal na dveře, ale množství neznámých pamlsků a jídel, všelijakých barev, ohromujících písniček a rozmanitých vůní, které přinesl, jen tak nezapomenu.
Uhádnete, kdo líčí Štědrý den?
Líčení Štědrého dne
Klárka S., 8. ročník
Líčení zimy 
Osmáci přetvářeli líčení do obrázků, případně dopisovali text. Podívejte se, jak se jim to povedlo .
Zima je bohatá dáma, která kolem sebe sype diamanty a z obyčejných kapek vody umí vytvořit ty nejhezčí perlové náhrdelníky. Ovšem také nese obrovskou moc, cokoliv jen spatří v ledovou sochu s bílým kloboukem promění. Zima má také ducha uměleckého, abstraktní malbu na okno vykreslí a auto chladnou dekou překryje. Ale ovšem není třeba dívat se na ní jen ve špatném duchu, protože tato dáma je také duchem společenským a radostným, jelikož svátky vánoční a pokrývku sněhu přináší spolu s vánočními ozdobami nejrůznějších druhů na stromech a oknech ve všech našich domovech.
Nomen omen
Žáci 8. ročníku pracovali na charakteristice postavy. Na základě jména postavy vykreslili jak její vnější popis, tak i vlastnosti, chování a jednání. Podívejte se na některé povedené kousky .
Rodina Slávů
Byl jednou jeden pán a ten se jmenoval Krutoslav. Krutoslav žil na vesnici na Moravě. Všem lidem se zdál jako hodný a pracovitý muž. Dělal na poli a vždy ve středy a ve čtvrtky chodil prodávat do centra vesnice to, co v ostatních dnech vypěstoval. Krutoslav měl také rodinu, manželku Jaroslavu a dva syny, Zdislava a Dobroslava. Zdislav byl plný fantazie a ze všeho nejraději stavěl hliněné zdi u Slávů na zahradě. Dobroslav moc fantaze neměl. Každou sobotu pořádal menší oslavu v chrámu naproti domova Slávů. Každý, kdo tam přišel, byl s oslavou spokojený, protože Dobroslav vždy udělal tu nejlepší show. Zato tatínek Krutoslav z toho moc nadšený nebyl. Stále si doma stěžoval, že jsou ty oslavy až moc pozitivně naladěny. Maminka Jaroslava byla naštěstí velmi trpělivá a hodná a proto svého manžela každou sobotu pěkně uklidnila. Když už se tohle dělo delší dobu, Jaroslava začala mít menší deprese. A proto vždy na začátku jara Jaroslava sama se sebou oslavuje, že ten rok pěkně zvládla.
Nela S., 8. A
Drahomíra Šperková
V nedalekém malém městečku žila paní jménem Drahomíra Šperková. Obě dvě jména tuto milou paní vystihovala. Sice by se podle příjmení mohlo zdát, že bude namyšlená, ale je to právě naopak. Drahomíra byla velmi hodná a ušlechtilá paní. Dosáhla zrovna 45 let, když si potřebovala znovu najít práci. Bavil ji svět knížek, a tak se začala zajímat o práci v knihkupectví. Nikdo neměl sebemenší důvod ji nepřijmout, a tak hned na druhý měla práci. Byla tam velmi spokojená i přes to, že se na ni zákazníci dívali celkem udiveně. Drahomíra totiž v malinkém obchůdku stála s širokým a krásným úsměvem, který vytvářel úsměv i na ostatních tvářích, na sobě měla často krásné drahé a krajkované šaty, které jí často všichni záviděli. Na rukou měla nádherné šperky, jak náramky, tak i prstýnky. To samé i na krku a v uších, měla krásné drahé šperky, které jejímu vzhledu dodávaly pořádný šmrnc, jehož si každý hned všiml, popravdě nebylo snad ani možné si nevšimnout. I přesto ale byla Drahuška velmi milá a měla srdce ze zlata, jak se říká. Všem chtěla pomáhat. O pány taky neměla zrovna nouzi, každý z města se totiž ztrácel v jejích krásně modrých očích. A když chodila třeba jen tak po ulici, každý se za ní hned otáčel už jenom kvůli tomu, jak jí vlály vlasy ve větru, měla je krásné, dlouhé a blonďaté s nádechem hnědé. Parádně se k ní hodily. No a toto je Drahomíra Šperková, milá a pěkná dáma z menšího městečka Župánkov.
Viki H., 8. A
Anežka Strašná
Anežka Strašná – jak už podle jména jde poznat – je doopravdy strašná. Je tak líná, že si ráno ani zuby nevyčistí. Každému závidí jejich vzhled, ale pro to, aby ona také vypadala dobře, nic nedělá. Její netrpělivost přesáhla hranici. V řadě u pokladny žádá každého člověka před ní, aby ji pustil dopředu, protože spěchá. Samozřejmě, že lže. Jenom se jí nechtělo tu řadu vystát. Taky ji musíte stokrát požádat, aby vám donesla třeba jenom kapesník nebo telefon. Vzhledově nevypadá úplně nejlíp. Vlasy má zacuchané tím, jak si je nečeše. Když na vás mluví, musíte si držet odstup, protože jí smrdí z pusy. Člověk by jí nejraději do ruky vrazil balíček žvýkaček. Oblečení má pokrčené a špinavé. Doufám, že se jednou ponaučí a bude věci dodržovat a dělat tak jak má.
Kája M., 8. A
Drahomíra Šperková
Byla jednou jedna vévodkyně z Aldovánie. Měla dlouhé černé vlasy, které jí zdobily malé prstýnky. Tváře měla spíše dokulata. Nosila dlouhé vycpané šaty, jež byly prošity zlatem. Byla chamtivá a lakomá, nikdo ji neměl rád. Všechny daně, co vybírala, si nechávala a kupovala si za to drahé šperky a rubíny. Byla velmi lakomá. Nechávala si pozlatit i svůj jídelní stůl, postel, dokonce i křeslo. Když se jí nějaká maličkost nelíbila, nechávala na poddané uvrhnout i ten nejhorší trest. Jejím nejoblíbenějším trestem bylo vyřezávání jazyků a uší. Potom jimi krmila psy. Do obýváku si nechávala vycpávat divoká zvířata. Každý doufal v lepší zítřky.
Adri S., 8. A
Václav Smutný
Terka A., 8. A
Květomila
Květomila je moc milé dítě, které má rádo květiny. Má dlouhé krásné vlasy, do nich si pořád splétá kvítí. Květomila je menšího vzrůstu, má asi 110 cm. Není divu, že je malinká, je jí pět let. Když se na někoho podívá a usměje, tak ho to zahřeje u srdce a zlepší celý den. Je hodná, milá, cílevědomá a spravedlivá.
Cílevědomá je, protože ví, co chce v životě dělat, chce být s květinami, a tak bude zahradnicí. Má moc ráda květiny, a proto když někdo něco udělá nějaké rostlince, je z tohoto činu smutná. Říkají ji malá květinka nebo květinové sluníčko. Její jméno se hodí k celému jejímu zevnějšku, vlásky má zbarvené jako heřmánek, voní po vanilce. A její nejoblíbenější květina je… ?
Anet P., 8. A
Abychom se správně naladili na přicházející zimní období…
Podívejte se na výtvor Damiena M., který na základě popisu zimy nakreslil tento skvostný obrázek… 
„Zima je bohatá dáma, která kolem sebe sype diamanty a z obyčejných kapek vody umí vytvořit ty nejhezčí perlové náhrdelníky.“
ŠKOLNÍ ROK 2019/2020
Pozvánky
Tvorba textů
Další žáci se pustili do tvorby různých typů textů, ať už to byl příběh, článek, dopis nebo umělecký text. Moc se jim povedly, a proto doufáme, že si hezky počtete 
.
„Moje prázdniny“
5. C 
Naši šikovní páťáci zvládli letos spoustu projektů! 
PROJEKT „My Day“
5. C 
Dopisy 5. A
Kamarádi z 5. A si píšou alespoň takto. 
Líčení obrázku
Žáci 7. ročníku se seznámili s novým slohovým útvarem, líčením, a vytvářeli texty podle obrázku. Zaslouží si velkou pochvalu.
Stmívá se. Teplý letní den se blíží ke konci. Sluníčko zapadá, zanechává za sebou oranžovo růžové odstíny. Lehký vánek klouže po vodě. Moře odráží západ slunce a lodě jako zrcadlo. V přístavu jsou zakotvené lodě, malé motorové a plachetnice i velká výletní loď. Na přístavním molu se procházejí lidé. Páry sledují, jak sluníčko mizí za ostrovem. Na obloze není skoro žádný mráček. Tři přátele si povídají o skvělých zážitcích, co prožili za celý den. V přístavu je klid a ticho, jenom jde slyšet, jak voda šplouchá o betonové molo.
Artem, 7. ročník
Na tiché a šeré obloze jde vidět, jak tmavé slunce zapadá za horami, za dalekým obzorem. Odraz slunce na hladině kalné vody pomalu mizí společně se sluncem. Zapadlý přístav je plný kotvících lodí a lidí, jež pozorují zapadající slunce s obdivem v očích. Zatímco se tma vkrádá do scenérie, ze stožáru se stávají temné věže tyčící se nad hlavami lidí. Vlnky pomalu pohybující se na vodní hladině pozvolna mizí v temnotě. Na obloze plují mraky, jež za nedlouho zmizí se zapadajícím sluncem.
Hlína nacházející se kousek od zálivu je stejně černá jako brzy bude noční obloha. Mraky kolem slunce jsou osvícené posledními slunečními paprsky. Na hladině vody se vytvořila dlouhá zlatavá čára směřující ke slunci jako ručička kompasu. Nad přístavem přeletí jediný černý pták užívající si výhled, jen moment předtím, než se místo ponoří do temnoty.
Adrien, 7. ročník
V létě jezdí většina lidí za teplým a průhledným mořem. Západ slunce nad mořem je vždy jako z pohádky. Slunce se v něm odráží jako míček od stěny. Po jemném písečku se prochází hodně lidí. Někteří z nich projdou celou pláž, někteří, však dojdou do kavárny na kafíčko nebo na nějakou jinou dobrůtku. Na pláži si nelze povšimnout malých děťátek, které si staví hrady z písku. Hodně lidí krmí ptáčky, jsou to především rackové, kteří zpívají a poletují nad hlavami lidí. Po nějaké době se sluníčko ztratí za hornatými vršky, jako by spadlo do vody. Než slunce zapadne většina lidí už odejde do svých malebných domečků a hotelů. Potom se z moře vynoří měsíček a nastane noc.
Robert, 7. ročník
Stojím na krásném břehu moře. Dívám se na okouzlující západ sluníčka. U kraje moře jsou zakotveny malé lodičky. V dáli vidím další ostrov. Nad ostrovem plují mráčky, které působí romantickým dojmem. V moři se odráží stěžně lodí. Lidé posedávají na dlouhém molu. Na obloze se ukazují červánky. Ostrov v dáli je velmi hornatý, který vypadá, jako když jsou na moři vlny. Obloha má různé barvy, které mi připomínají duhu.
Anička, 7. ročník
Jsme rádi, že i během mimořádné situace naši žáci neztrácí nápady a tvůrční schopnosti – proto si přečtěte zajímavé slohové práce, které vytvořili naši žáci.
ŽRALOTAURUS
V roce 1928 se v chemické laboratoři smíchaly dvě rozdílné buňky. Když přišel Oliver Konstit, německý chemik, tak zjistil, že se přes noc spojili buňky žraloka bílého a dinosaura.
Z těchto buněk se vyklubal Žralotaurus. Tento nový druh živočicha může žít ve vodě i na souši – je to obojživelník. Tvar těla je stejný jako u žraloka ale naspod těla má čtyři dolní končetiny. Je to všežravec.
Rozmnožuje se stejně jako žraloci, ale mláďata Žralotaura musí být alespoň 14 dní na souši, aby si zvykli na vzduch. Tento nový druh živočicha se vyskytuje především v močálech.
Žralotaurus se dožívá 35-40 let. Tento nový druh živočicha je chráněn. Pytláci loví tyto zvířata kvůli tvaru a stavbě těla, protože Žralotaurus měří 3-5 metrů. Můžeme jej spatřit v Kalifornii.
Lukáš, 8. ročník
Zlaté kuřátko ještě nemá sílu…
Začátkem dne končí velká událost, velká hostina noci. Ukončují ji slabé oranžové plameny slunce. Rudl prasat, která si cpala břicha, se naposled smočila v jelením kališti a odchází do hlubokých křovin. Zůstala tu po nich stará „rozhryzaná“ krmoška, která se ještě teď třese po nočním dějství, je prázdná a čeká na naplnění. Náhle se kdesi zlomila větvička a najednou zde stojí mladý srnec. Síla a odvaha v něm proudí a kontroluje své území, jež je celé zpustošené po divoké noci. Zrytá zem je jako zjizvená tvář, která už jen odpočívá po bitvě. Náhle srnec uskočil a zabekal. Cosi mohutného se pomalu a tiše sune houštím ke kališti. Lomoz větví se ozval blíž a objevily se mohutné lodyhy. Z houštin vylezl pravý král tohoto území. Je starý a v jeho světlech jdou vidět bohaté zkušenosti se životem. Přišel zde, aby se zchladil, než sluneční plameny vzplanou oblohou naplno. Mladý mysliveček, který se třese loveckou horečkou jako osika, si snaží vychutnat tuto chvíli. S prvním plamenem slunce na obloze padla rána, a pak dlouhé ticho. Vzduchem se line kouř cigarety, kterou si mladý myslivec zapálí. Pán lesa padnul, aby nastoupil jiný. Naposledy zaznačil a odešel na jiné místo. A pak slunce vysvitlo….
Tadeáš, 8. ročník
Měsíce očima našich žáků…
1
Únor
V únoru už často nebývají studené zimy, ale jsou místo toho teplé. Sníh už jsem léta v únoru neviděl. Pro sníh už se musí jezdit do hor. V nížinách mají lidi smůlu. Je sice tepleji, ale není úplně teplo jako v létě, ale taky často prší. Většina zvířat ještě spí, ale některá už se probouzí k životu. Sluníčko ještě nemá dost sil, aby porazilo na plné čáře zlé mraky. Ke konci února jsou už rána dost světlá a večery také. Noc je ale pořád silný nepřítel i pro slabý měsíc a slunce. Když jsem byl menší, sníh jsem ještě vídával. Některé rybníky a jezera ještě zamrzávají a pak se od nich odráží sluneční paprsky. Ale když napadne sníh na stromy a krajinu, mám vždy pocit, že můžu vypnout a relaxovat. Když byl ještě sníh, jel jsem v autě a všude kolem mě byla zasněžená krajina, tak jsem myslel, že jsem v bílém nebi. Všude byl klid a já jsem relaxoval, slyšel zvuky stálých ptáků. A když k tomu ještě sněží, tak je to nenahraditelný pocit. Připadám si jako v nějaké nebezpečné bouři, ale přitom bezpečné. Při projížďce lesem jsou tam často zajíci a srnky na stromech ptáčci.
2
Prosinec
Prosinec je první zimní měsíc. Začíná padat sníh, tvoří se mléčná mlha. Všude jsou zamrzlá jezírka a tůňky. Staví se sněhuláci a hraje se koulovaná. Pije se výborný zimní čaj, jenž voní skořicí, badyánem, pomerančem a teplou vánoční atmosférou. Lidé jsou šťastní a připravují se na Štědrý den a jiné vánoční svátky. Na Štědrý den lidé balí dárky do balícího papíru s vánočními motivy. Jezdí si zabruslit a zalyžovat do hor.
Eliška, 8. ročník
3
Září
Září je doba, kdy brzy zapadá slunce a později vychází. Co se týče stromů, tak, když si naplánuju procházku na čerstvém vzduchu, potkávám často sousedy, kteří ze svých zahrad shrabují pestré a barevné listy vypadající jako paleta barev. Slunce, jež tak v létě pálilo, odstoupilo a místo něj se pomalu ochlazuje, a celou vládu za počasí bere zatažená obloha, jež nepustí ani jeden paprsek tepla. Ale také taková zatažená obloha vyvolává jiné nálady. Když se procházím po cestičkách kolem malého lesa, vedle rozlehlého jezera slyším zpěv některých ptáčků. Když se podíváme, tak i na živočichy to má vysoký vliv, když se ptáci pomaličku vydávají na dlouhou cestu do teplých krajin. Po cestě, která je dlouhá a strmá, sbírám žaludy. Proč? Já vlastně sama nevím. Ale když se podívám, tak je jich sousta. Pokud si jich vezmu pár, snad se matka Příroda nebude zlobit. Podzim je sám osobě barevný. A tahle to vidím já, ale každý má nějaký dojem, každému se líbí jiný měsíc. Poté, co se vracím domů v jemném větru, kdy se mraky mění na oblohu plnou hvězd, začíná být dost chladno. Cestou zpátky se pokochám ježkem, který si hoví mezi barevnými listy a spadanými jablky, jež se jen tak valí po travnaté cestě. Když se pomalu vracím v chladnu, které podzim neboli září přineslo, je na čase se víc oblíkat. Když se blížím ke svému obydlí, chvíli se zakoukám na tu tmavou oblohu, která se mění v čím dál víc tmavší a tmavší. Po takové procházce se mi budou zdát kouzelné sny.
Katka, 8. ročník
Zážitky z prázdnin našich osmáků 
1
Zážitek z prázdnin
Jednoho normálního dne jsem se vzbudil a myslel jsem, že jsem zaspal. Pak mi došlo, že jsou prázdniny a jenom přes cely dům se ozvalo: Konečně!!!
Venku bylo hezky, tak jsem vytáhl z půdy kolo a jel jsem se projet do lesa. Potom na pole a z pole zase do lesa. Jak jsem tak jel, běhaly kolem mě srnky, zajíci. Dojel jsem až k potoku, byla tam úplně křišťálová voda, a tak jsem se byl kouknout blíž a viděl tam malé rybky.
Pak jsem přijel domů a šel jsem vyvenčit psa, šli jsme se projít. Když jsem přišel, tak jsme se s bratrem a taťkou vrhli na spravování „fichtla“. Jeli jsme na dovolenou, tak jsme měli štěstí, protože den před tím, než jsme přijeli, nasněžilo 30 cm sněhu, tak jsme si to tam užili a hlavně jsem viděl poprvé bobovou dráhu v zimě
A bylo tam hodně stezek pro pěší, jenže všechny jsme bohužel nestihli, ale šli jsme na pár túr a v tom sněhu, to bylo něco, tolik sněhu už jsem dlouho neviděl mezi těmi stromy, které byly zasněžené, to bylo úplně nádherné jako v pohádce.
Tomáš, 8. ročník
2
Můj zážitek z prázdnin
Můj zážitek z prázdnin začíná po velmi promyšleném plánu, jak těch pár dní přežiju. Vše se však v mžiku změnilo pozdním zazvoněním mého doteď spolehlivého budíku. Nevěděl jsem, co mám dělat. Mám vyběhnout rychle z domu, abych stihl vlakový spoj, ale s jistotou, že až po cestě zjistím, co jsem zapomněl? Anebo jet dalším vlakem se vším, co mám mít? Nebyl bych to já, abych nezvolil variantu 1. Takhle odstartovalo mé prázdninové dobrodružství.
Takže, jak jsem už říkal, vyběhl jsem z domu bez snídaně, bez rozloučení a bez jakékoliv ranní hygieny. K vlaku jsem doběhl v okamžiku zapískání průvodčího. Kráčel jsem a kráčel, každým krokem jsem pociťoval větší nervozitu, chvění rukou a těžší a těžší tlak na hrudi. Začalo mi vrtat hlavou, co se děje, co nemám nebo jestli jsem nastoupil dobře. Byl jsem zadumaný a nevnímal okolí, až do té chvíle, kdy se začalo dokola ozývat: „Pane! Pane! Pane! Jízdenku prosím!“
Už mi to došlo, já nemám jízdenku! V tu chvíli jsem nevěděl, co mám dělat, chtělo se mi do země propadnout! Omluvil jsem se průvodčímu, že jsem ji zapomněl doma a musel jsem opustit vlak na další zastávce. A tak skončily moje dokonale naplánované prázdniny.
Ondra, 8. ročník
Ukázka líčení měsíce Února…
Překrásný a chladný únor následuje hned po prvním měsíci v roce. Je to nejkratší měsíc v roce. V uplynulých letech byl bílý jako peří. Únor stejně jako prosinec a leden v nás vzbuzuje pocit chladu a klidu. Sníh na zem dopadá jako bílý cukr na buchtu. Jelikož je to poslední zimní měsíc, tak ke konci už sníh taje. V únoru se také slaví mnoho významných a mezinárodních dnů, jako třeba Světový den boje proti rakovině nebo Mezinárodní den mateřského jazyka. Ale hlavně se slaví krásný svátek Valentýn, jinak řečeno svátek zamilovaných.
Eliška a Kuba, 8. ročník
PROJEKT
na téma Vesmír
Vytvořila třída: 5. C
Komiksové zpracování slohové práce na téma Vánoce a Silvestr
Zpracovala Eliška, 8. ročník
Osmisměrky s vánoční tematikou
Abyste se o prázdninách nenudili, naši žáci si pro Vás připravili osmisměrky!
– webový odkaz na online verzi je ZDE:
Zpracoval Damien, 8. ročník
Osmisměrky s vánoční tematikou
Abyste se o prázdninách nenudili, naši žáci si pro Vás připravili osmisměrky!
– webový odkaz na online verzi je ZDE:
Zpracoval Marek, 7. ročník
Vánoční vtipy
1
Jde Pepíček za tatínkem a říká: „Tati, já chci na Vánoce psa.“ Tatínek odpoví: „Pepíčku, neblbni, bude kapr jako
vždycky.“
2
Ptá se kapr jeho přítele: „Fanouši, ty věříš na život po Vánocích?“
3
Jde Pepíček za maminkou a říká: „Mami, stromeček
hoří!“ Maminka odpoví:„Pepíčku, neříká se hoří, ale svítí.“ Pepíček přijde za pět minut a říká mamince: „Mami, už svítí i záclony!“
Zpracoval Martin, 8. ročník